Po prázdninovém půstu jsme se všichni velice těšili na sobotu 28. srpna, kdy naši kluci vběhnou na trávník chebského stadionu, a doufali jsme, že z něho odejdou se vztyčenou hlavou.

Liga však už začínala v pátek, a proto jsme s chutí vyrazili cvičit hlasivky na nenáviděnou Spartu, kde hráli naši bratři Zbrojovka Brno. Sešlo se nás tam dost: Vláďa "Chatař", Michal "Vedoucí", Láďa, Karel, Jirka "Ožrala", Mongol, Pavel, Aleš, já a další.

Po příchodu Brňáků jsme se vmísili do jejich řad. Mohutně jsme povzbuzovali, a to i za stavu 1:3. Zápas skončil 2:3, a tak důvod k radosti nebyl. Rozloučili jsme se s Brňáky a příprava na Cheb začala.

Skoro všichni jsme se sešli u nás a vyrazili do nočních ulic. Každý měl vlajku, někdo šálu, odznaky, korálky, zelenobílé boty, pláště a vůbec vše zelené. Takto oděni jsme vyrazili k Muzeu, kde se k nám přidali další do celkového počtu jedenácti.

Na noční cestu vlakem tedy vyrazili: Vláďa "Chatař", Pavel, Láďa "Mongol", Venca, Petr, Michal Hobza, Láďa, Miloš, Zdeněk, Honza a já. Z toho Zdeněk v podnapilém stavu. Obsadili jsme celý vagón a začali zpívat.

S ubývajícím časem nás však přemáhal spánek, a kdo nespal, musel poslouchat jakéhosi stupidního dědka, který nám vykládal, že prohrajeme apod. Pořád si pohrával s našimi vlajkami, až mi to bylo podezřelé.

A taky že jo.

Všichni už spali, i já usínal, a v tom mi dědek ukradl vlajku. V okamžiku, když jsem otevřel oči, jsem viděl, co se stalo.

Kouknu do chodbičky a dědek si to šine pryč.

"Kam s tím jdeš, hajzle," zařval jsem na něj.

Dědek se začal vymlouvat a urychleně vlajku vrátil. Po té se už neobjevil.

V Plzni jsme přestoupili a kolem deváté jsme byli v Chebu. Chodili jsme po městě a dělali bordel. Málem došlo k bitce, ale Zdeněk s Mongolem vždy vše uklidnili.

Asi tři hodiny před zápasem jsme dorazili ke stadionu. Roztáhli jsme vlajky na zem a skoro všichni jsme dospávali.

Po příjezdu autobusu s ostatními začalo být veselo. Vpadli jsme na stadion.

Fanaticky jsme fandili a získali jsme bod, i když jsme skoro celý zápas vedli 1:0. Po zápase jsme však byli spokojeni a ubírali jsme se k autobusu.

Všichni i s "Chatařem" odjeli a nás 10 šlo na nádraží. Za námi se utvořila skupina asi 20 Chebáků a vypadalo to na smrt.

Před nádražím začala bitka.

Zdeněk seřezal "Cikánka", a to dost silně. Michal Hobza přišel o vlajku, ale jeden Chebák to odnesl letem přes auto.

Po té jsme zdrhli do nádražní budovy. Na nástupišti došlo k další bitce.

K Pavlovi přišel Chebák, sundal mu brýle a vrazil facku. Po té mu opět brýle nasadil. Mongol si též statečně vyřizoval účty.

Po mnoha potyčkách byl relativní klid, a tak jsme šli na večeři.

V noci jsme se konečně dočkali vlaku a odjeli z hrozného chebského hnízda. Ve vlaku byla příšerná zima a mysleli jsme, že umrzneme. Zabalili jsme se však do vlajek a šťastně dojeli do Prahy.

Tak skončil první zápas nové sezony, a proto: "Ať žije Bohemka a pochcípají ty chebský mrchy."

Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný

 

Fotogalerie