Očima fanouška: Díky naší škole (20.11.82)

clanek-kronika-1982-11-21-presov-bw-250pxI když jsem se zapřisáhl, že do Prešova nikdy nepojedu, tak jedu. Předcházela tomu veliká akce.

Už v úterý 16.11. do mě ve škole ryli, že jako jeden z největších fans nejedu do Prešova apod. Proto jsem se naštval, vyrobil žebrací pytlík s nápisem "Sběr na Prešov" a akce začala.

Skoro celá třída, až na pár lakotných jedinců, na tuto dobročinnou akci přispěla. Akce však pokračovala i po škole.
Navštívil jsem všechny známé i neznámé a pomalu se scházel desetník k desetníku. Věřte nebo ne, ale vybral jsem 112,50 Kč. Ve středu dodal ještě někdo a celkový obnos činil 130 Kč.

Teď už můžu jet, řekl jsem si a hned jsem zakoupil lístek. Proto úvodem mé cesty děkuji všem, kteří přispěli, a proto ať žije naše škola a dobročinná akce! Díky této akci jsem se stal jediným, kdo viděl všechny zápasy.

Zájezd tedy začal v pátek 19.11. Jeli jsme s Alešem a to z Hlavního nádraží ve 20:00. Na nádraží se s námi rozloučil Pavel, který neměl na cestu.

Cestu tam jsem celou prospal, a tak jsem se vzbudil až před Košicemi. Po 12 hodinách jízdy jsme tedy byli v Košicích. Svými šálami, čepicemi a českou mluvou jsme poutali pozornost místních obyvatel. Kupodivu nás však nikdo nenapadl.

Chodili jsme tedy po Košicích, vlezli do každého krámu a v půl jedenácté jsme došli na autobusové nádraží. Našlapaným autobusem jsme jeli přes horské dědiny do Prešova. Nutno dodat, že pražský autobus ve špičce je proti tomu krásná projížďka městem.

V Prešově to kupodivu vypadalo civilizovaně, ale byla zde příšerná zima.

Dorazili jsme k místnímu stadiónu. Je to zoufalý pokus o stadión. Lidé si nás měřili, zvláště když jsem před stadiónem stále mluvil o našem vítězství a "tatranských bídách". Dostali jsme se šťastně až na příšernou tribunu.

Začal zápas.

První poločas byl fantastický a do šaten jsme odcházeli za stavu 1:0! Když jsme po přestávce vsítili i druhý gól, zdálo se, že vítězíme. Ale ...!

Rozhodčí Valach z Bratislavy si vzpomněl, že je Slovák a začal se projevovat.

Nejprve jeden z protihráčů ležel u naší branky, tedy v ofsajdu, dokonce i pomezní ho mával, ale Valach to nevnímal a za zákrok Zdeňka Hrušky nařídil k překvapení všech penaltu - 2:1!

To ovšem nebylo zdaleka vše, o chvíli později opět ofsajd, zákrok našeho hráče a opět penalta - 2:2 (televizní záznam potvrdil, že se rozhodčí zbláznil!). Myslel jsem, že zešílím.

Naopak celá tribuna, která se stále dožadovala krve, byla celá bez sebe. V posledních minutách Valach dovršil své dílo tím, že vyloučil Standu Levého.

To byl vrchol.

Nejhorší na tom je, že kdyby se hrálo ještě chvíli, byla by určitě třetí penalta. Celá republika však musela, a taky viděla večer v televizi, že jsme byli lepší, a že jen díky pomatení Valacha jsme nevyhráli.

Po zápase museli naši kluci opět vyslechnout různé nadávky. Přemek Bičovský to však ohodnotil úsměvem a řekl: "Vždyť to jsou ožralí primitivové, tak co naděláme."

Tomáš Pospíchal i celé vedení oddílu byli zoufalí a rozhodli se, že podají protest, ale bod už nám nikdo nevrátí. Nemohu pochopit, že se něco takového může stát v naší nejvyšší ligové soutěži.

Hráči nás dovezli do Košic, kde jsme šli na vlak. Ve vlaku jsme dělali menší provokace proti Slovákům a po 13 hodinách jsme dorazili do Prahy.

Na závěr dvě přání:

  • Již nikdy Valacha
  • Prešov do druhé ligy

Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný

 

Fotogalerie