Dalším naším zájezdem byl zájezd do Trnavy. Oddíl dokonce pořádal zájezd.
Jelo nás dost. Z Fans - já, Chatař, Venca, Aleš, Ožrala, Pavel, Typ, Petr H., dále pak Michal Prcek a ještě pár kluků. Dále jel také Karel, vyzbrojen dvěma pendreky proti nerozumným Slovákům a samozřejmě Michal Vedoucí.
Měli jsme strach, jelikož na oddíl přišly výhružné dopisy, že nikdo nepřežije apod. To všechno kvůli Péťovi Zelenskému, který k nám přišel právě z Trnavy.
Chatař nám celou cestu líčil, jak se mu zdálo o napichování našich hlav na kůly a jako obranu si vzal hokejistické rukavice. Prý po zkušenostech z Nitry. Nutno říci, že si svou hlavu na kůlu nedovedu představit.
Po menším výpadku motoru na dálnici to vypadalo, že budeme stopovat. Vše však dobře dopadlo a v pořádku jsme dojeli do Trnavy.
U vchodu nám sebrali tyče, jelikož jsme asi vypadali, že s nimi napadneme celý stadión. K obrovskému překvapení nás nikdo nenapadl a tak jsme se uchýlil za branku.
Ač jsme měli po celý zápas převahu, osm minut před koncem jsme dostali gól. Kdyby však hrál Péťa, který byl zraněný, určitě bychom vyhráli. Byla to naše první podzimní porážka.
V autobuse byla z počátku špatná nálada, ale pak nás to přešlo.
Když jsme jeli přes Bratislavu, řvali jsme na Slováky a budili značnou pozornost.
V Senici u motorestu jsme vtrhli v plné zbroji do baru a opět z toho bylo pozdvižení. Venku jsme šíleně provokovali a řvali. Pár Slovákům se to nelíbilo, ale brzy poznali, že by mohli přijít k úrazu, tak odešli.
V noci jsme konečně dorazili do Prahy.
Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný